Původně jsem neplánoval během víkendu ve Špindlerově Mlýně něco natáčet, ale nakonec jsem si pro jistotu tu kameru s sebou vzal. Takže tu máme první vlog.
Máme s Andrejkou takový rituál. Jakmile někam vyrazíme, naše první kroky vedou do Starbucks. Ne že bychom holdovali předražené kávě (mno, kávě…), ale je to zkrátka náš zvyk. Říkáme mu KKK. Kufry (na zem), Káva (do ruky) a Klid. Ve Špindlerově Mlýně žádný Starbucks na(ne)štěstí není, ale dobrou kávu jsme si nakonec dali. Dokonce i na benzínce!
Nejsem velký světoběžník, ani znalec hotelů, ale za poslední roky jsme se s Andrejou během našich cest ubytovali odhadem ve dvaceti hotelech, většinou čtyřhvězdičkových. Na pět hvězd nemáme tak velkorysý rozpočet, ale na druhou stranu si rádi připlatíme za kvalitnější služby. Čtyři hvězdy bývají dobrý kompromis. Jde o služby. Ty totiž dokáží umocnit zážitek z pobytu (pokud jsou kvalitní) nebo naopak zhoršit (když stojí za nic).
Tentokrát jsme si nemohli vybírat, protože Andy byla se svým týmem na teambuildingu a byla ji nabídnuta možnost si prodloužit pobyt za lepší cenu. Takže proč toho nevyužít? V pátek vpodvečer sedám na autobus a vyrážím směr Krkonoše.
Tímto se omlouvám letecké společnosti Ryanair, že je obviňuji z šikany pasažérů v rámci šetření každým centimetrem. Pochopitelně jsem si koupil to nejhorší místo, takže pokud pojedete linkou 220 do Špindlu z Černého Mostu, vyhněte se obloukem sedadlům druhé a třetí řady na pravé straně. Jsou pro šestileté děti. Naopak na levé je místa víc než u nízkonákladovky.
No a co se stalo v hotelu Pinia? Vlastně nic tak hrozného, ale něco takového bych nečekal ani ve třech hvězdách. Možná tak někde na ubytovně. Nakonec, posuďte sami.
