Video verzi najdete zde:

Občas mám chuť na film, co pohladí duši. Děl, které by mě zaujaly, je ale po čertech málo. Romantické komedie nebo vyslovené cajdáky nejsou zrovna můj šálek kávy. Dramata sice můžu, ale kvalitně zpracovaných, po jejichž zhlédnutí nemám chuť si podřezat žíly, je jako šafránu. Včera jsem v naději kulturně se obohatit, tedy bez hektolitrů krve, sjížděl všechny předplacené streamovací služby v naději, že moje potřeba bude ukojena. Bohužel mám ten pocit, že čím větší je nabídka, tím horší jsou náměty. Nevybral jsem si nic. Náhoda (nebo algoritmus) tomu chtěl, abych o pár minut později narazil v jednom reelsku na ukázku, která mě zaujala. Přestože byla vlastně banální. Když jsem z komentářů konečně zjistil, z čehože to vlastně je (ano, neuvádí název filmu schválně a to kvůli komentářům a tím pádem i dosahu), pustil jsem se do hledání ve zdejších vodách. 

Ani ťuk. Respektive na Apple TV byl film k mání, ale ne v rámci TV+, ale za poplatek. Nevadí. Jenže český dabing ani subtitle nejsou k dispozici. Občas sjedu biják v původním znění, ale u vážnějších témat nechci být ztracený ve vlastním překladu. Takže co teď? Jeden rychlý dotaz na titulky.com. Zásah! Takže starý dobrý způsob “získání” a film mám po pár minutách v počítači. Co se dá dělat, externí title totiž v Apple TV fakt nespustím. Po chvíli tápání, jak dostat film i titulky do VLC na iPadu se pohodlně natáhnu a…

Nevím. I muži mají své dny. Já jeden takový evidentně měl. Oči se mi leskly častěji než u Zachraňte Willyho před XX lety. Nechápejte to špatně. Tajný život včel není kule a srdcervoucí jako Bílý Bim, černé ucho, po němž jsem jako dítě dostal až hysterický záchvat. Děj včel je místy předvídatelný, ne všechny postavy jsou vykreslené do detailu, ale přesto… Chytil mě za srdce.

Dneska tedy bez sarkasmu.
Téměř.

Okamžitě jsem si vzpomněl na Pravidla moštárny. Tyhle filmy (a jejich knižní předlohy) mají cosi společné, přestože jsou rozdílné tématem i dobou. Jde o ten vibe. V obou dílech se řeší vážná témata, a přes složitou dobu (2. světové a období segregace) máte chuť tam s těmi hrdiny být. Přesně to se mi stalo.

Kdybych to měl shrnout a nevyzradit nic zásadního: Bílá čtrnáctiletá Lily, které zastřelila jako malá vlastní matku (to víte po první minutě děje) utíká z domova se svou černou chůvou Rosaleen. Má k tomu důvod. Otec Lily není zrovna táta roku. Nějak tušíte, že za tou tvrdostí stojí něco víc.  Lily a Rosaleen se uchýlí k sestrám Boatwrightovým, které vedou v nedalekém městě včelí farmu a tvoří spolu jakési “duchovní” ženské společenství. Není to náhoda, proč zrovna do tohoto města a proč právě k sesterstvu Boatwrightových. Může za to deník zesnulé matky a černá Madonna.

Tady bych se zastavil u hlavní hrdinky, náctileté Lily: puberťáčka se mi psát nechce, protože začátek 60. let prostě nejsou beztarostné osmdesátky. Možná i proto má Lily na svůj věk víc rozumu než dnešní průměrný pětadvacátník s titulem, TikTokem a Instáčem.

Bez sarkasmu.

Pak je tu May. Je jiná, ale úžasná. Čistá duše. Její vlastnoručně postavená Zeď nářků dává příběhu další rozměr.

Lily touží po lásce. Být milována svým otcem, který se k ní chová jako ke kusu hadru, najít důkaz, že ji matka milovala. August Boatwrightová Lily v jedné chvíli  říká: “Projevuj včelám lásku. Každičká bytost touží být milována.” Je to silná scéna. Obyčejná, přesto silná. Nejsilněji na mě zapůsobila Lily, když se jí hroutí svět: “Pořád dělám něco špatně. Nechci být špatný člověk, ale tak to prostě je. Všechno ničím.”

Vztah otců a dcer může být komplikovaný. Bývá ale silný. Troufám si říct, že silnější než mezi matkou a dcerou. U otců ovšem záleží, na které straně stupnice se nachází. T. Ray Owens, otec Lily je někde uprostřed. Vzhledem k okolnostem se není čemu divit a jeho postoj k Lily začne dávat smysl. Možná to je nakonec on, kdo musí udělat to nejtěžší rozhodnutí.

Tenhle film mě dostal. Tématem, zpracováním, obsazením i hereckými výkony. Nejspíš to nikdy nebyl kasovní trhák, ale má hloubku. A to se počítá. Některé věci mají zkrátka hodnotu bez ohledu na počet nul.

Za mě je to skvělý film na sobotní odpoledne. Pravda je, že jsem ho musel rozdýchat v dobrém slova smyslu osmdesátkovým akčním béčkem.