Jak mi Apple změnil život, ať se mi to líbí, nebo ne

Dnes by se Steve Jobs dožil 68 let. To mě přivedlo k zamyšlení. Nezastírám, že jsem velký fanoušek a loajální zákazník společnosti, kterou založil. Ano, vím, nebyl sám, jenže já se nebudu zaobírat historií Apple. Chci se podělit o svůj příběh.

24. únor má bohužel i jinou konotaci, ale jasně jsem si nastavil na začátku, že na svém blogu se politice obloukem vyhnu. Nicméně si neodpustím poznámku, že jsem rád, že řeším problémy prvního světa a ne to, že na mě někdo střílí raketama. Případně že mi nespadl dům na hlavu kvůli zemětřesení.

Mí kolegové mě pravděpodobně považují za nekritickou iOvci. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, ale v podstatě se mýlí. Pokud jste na můj blog zavítali omylem a patříte spíš k těm, co nakousnuté jablko nemusí, neodcházejte! Moje vyznání nebo spíš přiznání se sice ponese v oslavném duchu a nebude prosolené ani troškou kritiky, aby vyznělo nezaujatě, jak bývá zvykem jinde, ale jak jsem řekl, chci vyprávět o životní etapě, která mě oslím můstkem dovedla k Apple, a to se stalo nedílnou součástí mého života, ať to zní sebeblběji.

Takže, proč mám Apple rád, a proč jsem svým způsobem Steve Jobsovi, ale i Tim Cookovi, na kterého se nevím proč zapomíná, vděčný? Milé děti, hezky se usaďte se a nemukejte. Bylo nebylo. Přesněji nastalo jaro, léta Páně 2018. Předcházející dva roky jsem měl docela těžké.

Čtěte „na hovno“.

Byl jsem bez střechy nad hlavou, topil se v dluzích, které jsem s obtížemi splácel a podnikání, které šlo od devíti do mínus pěti, jsem musel pověsit na hřebík a nechat se zaměstnat. V tom se pochopitelně odrážely partnerské vztahy i společenský život.

Čtěte „nula“.

Když se to po dvou letech na koleji…

Jo, zrak vás nešálí. Správně, ten skoro geront se musel přesunout na kolej, kde vegetil tři roky mezi mladejma kozama.

Ne, že by bylo o co stát.

Tedy…

O tom ale později.

Takže znova. Když se začalo blýskat na lepší časy, a mohl jsem si konečně dovolit nákup v Lidlu a nežít pouze ze stravenek, na benefitním účtu u tehdejšího zaměstnavatele jsem měl dost, abych vzal dceru k moři a mohl přemýšlet o nákupu pomůcky do školy, konkrétně tabletu. Ne pro dceru, jak jste asi čekali, nýbrž pro sebe. Rozhodl jsem se na stará kolena si doplnit vzdělání, ale to je úplně jiný příběh. Noťas jsem pochopitelně měl, ale ten nepovažuji za učební pomůcku, ale spíš za nástroj.

Takovou lopatu.

V té době jsem značku Apple vnímal jako většina nezasvěcených. Předražené krámy pro ty, co chtějí flexit.

Pan chytrej.

Můj tehdejší kolega si asi čtvrt roku předtím pořídil iPad Pro. Když prozradil cenu, tak jsem se plácl do čela. No a když jsem začal uvažovat o tabletu pro sebe, iPad byl předem mimo hru. Jelikož jsem nebyl (a stále nejsem) tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci, chtěl jsem pořádný, který mi nějakou dobu vydrží.

Měl mít trošku lepší displej, dostatek paměti, slušnou výdrž a tak dále. Vždyť to znáte. Do užšího výběru se dostali dva. Samsung Galaxy něco a Lenovo Yoga něco. Vyhrálo Lenovo, protože hliník, hezkej lesklej displej, full há-dé, prostě paráda. Cena sice přes deset, což bylo o dva víc, než jsem si odsouhlasil, ale co.

Jdu do něj!

Nadšení skončilo přesně ve chvíli, jakmile jsem zjistil, že je v něm o dvě generace starší Android, než v mém tehdejším telefonu! Podle ověřených informací jsem na update mohl rovnou zapomenout. Nejdřív mi to nevadilo, ale čím víc jsem nad tím přemýšlel, začalo mě to štvát.

Takových peněz a oni nejsou schopný dodat novější operační systém?
Papalála Leninovo.

Takže Samsung.

Tvar? Dobrý.
Displej? Dobrý.
Maso? Dobrý.
Baterka? Dobrý.
Materiál? Dobrý.
Zpracování? Dobrý.
Cena?

Cena?
Velký špatný!

Pak mě napadlo podívat se přeci jen na ten iPad. Chtěl jsem vědět, proč je tak zatraceně drahý.

Kupovat ho fakt nebudu!
Na to prostě nemám.
Za ty prachy můžu s dcerou zase k moři.
Ne!

V té době jsem neměl o produktové řadě Apple ani šajna.

Hele, ale tady je nějakej iPad za devět!
Novej model, hm.

Šestá generace?

Divný.
Hmm.
Hmmmm!

To nevypadá vůbec blbě!
Ty jo, tohle umí taky tužku?
Tak to bude do školy jako vyšitý!

Bylo rozhodnuto. Nakonec jsem zvolil i vyšší úložiště, protože základní mi připadalo malé i na tehdejší poměry.

Takže přihoď pencil, nebo jak se to jmenuje, no a pak taky smart cover.
Přece si ho hned nepoškrábu!

Za ty prachy…

No, a rázem jsem v tom byl za sedmnáct, dámy a pánové. Benefitní konto vyčerpané do mrtě. Tehdy jsem samozřejmě netušil, že to takhle u Apple chodí.

Oni z vás ty prachy prostě dostanou.
Parchanti.

Nejlepší na tom je, že je dáte rádi! Neznám jinou značku, která umí ždímat ze svých zákazníků peníze tak snadno. Existují pochopitelně jiné brandy, ale my se nebavíme o těch pro horních deset tisíc, ale o produktech pro masy, víme?

Long story short, nadchnul mě. Plynulý, rychlý, rozlišení lahodící oku, barvy nádhera, všechno super!

Předtím jsem dceři koupil několik rádoby tabletů. Čínské značky za pár tisíc. Vydržely maximálně půl roku a svižné byly jen do rozbalení. Základní iPad v porovnání s tímhle šuntem byl asi jako italský dvanácti-cylindr na steroidech versus východoněmecký zwei-takt.

Udělám odbočku, ale k věci. Dcera je umělecky nadaná. Kreslí od útlého věku. Nebavíme se o takových těch dětských malůvkách, na které býváme jako rodiče pyšní. Ve svých čtyřech dokázala vyplodit tak úžasné kresby, že jsem nechápal. Možná tušíte, kam to směřuje. Když jsem ji měl na víkend, půjčovala si můj iPad. Tak jsem koupil Procreate, i když namaluji maximálně tak Tigera z druhý světový a Lavočkina sedmičku.

Kdo netušíte, co je Procreate, tak je to fakt úžasný, dá se říct profesionální grafický editor speciálně pro iPad, který stojí pár stovek. Do nedávna neměl srovnatelně kvalitního soupeře. Na poli bitmapových editorů nemá myslím do teď. Photoshop nepočítám. Pochopitelně jsem jí záhy pořídil vlastní iPad. Nemusím zdůrazňovat, že ho má pořád. Příští rok jde na střední uměleckou a já ji milerád koupím nový a lepší.

Shut up and take my money, honey.

Jak bývá dobrým zvykem, v každém příspěvku zmíním vlastní spisovatelské ambice.

Splněno.
Check.

Během cca půl roku používání jsem se začal zajímat o Apple obecně. Proč? Tak nějak logicky nahodíte jůtuba a vyhledáte recenze, abyste se ujistili, že to byly dobře investované peníze. Chca nechca narazíte minimálně na dva nejznámější české evangelisty, od nichž se záhy dozvíte, že to dává smysl a vlastnit Apple přináší primárně benefity.

Sorry, Petře.
To nic nemění na tom, že tě prostě žeru!
Neboj, tebe taky, Honzo.

Teď se vrátím se v čase cca o rok, než jsem ho pořídil.

Jak já ty flashbacky miluju!
Check.

Pro změnu jiný kolega, který v téhle sektě vyznavačů ovoce jel taky, pořídil MacBook Pro 13, space grey, without touchbar.

Najs!

Zamiloval jsem se. Když jsem ho spatřil na vlastní retiny, slíbil jsem si, že jakmile konečně dopíšu Klauna a vydělám na něm předpokládaný balík (to dá rozum, vidím to tak do měsíce, maximálně do dvou od vydání), tenhle užasnej sexy stroj si pořídím za odměnu a pak budu přesně jako nějakej spisovatel z těch americkejch filmů.

Ty maj taky mekbuky.
Ne, já si pořídím lepší, ten s tím tačbarem!

Jo!

Bylo to jinak.

Pamatuji si jako by to bylo dnes. Když už jsem teda měl ten iPad, toho deštivého večera mě napadlo: Hele, neexistuje na něj taky program pro spisovatele?

Jasně!
Skrajvenr?
Watafak?
Hele, on je spíš pro Mac…

To už bylo v době, kdy mi skončil splátkový kalendář, který mě dlouhou dobu držel na stravenkách a umožnil mi tak shodit pár kilo.

Takže vlastně dobrý.

Jsa zbaven otěže krvavých úroků zdravotní pojištovny, s novým platovým výměrem procházeje kolem prémiového prodejce produktů navrhovaných v samotné Kalifornii, jsem nahlédl dovnitř útrob svatyně konzumu, abych se nedal dlouho přemlouvat a pořídil si onen vysněný kus z ušlechtilého hliníku s klávesnicí, jejíž mechanismus byl navržen po vzoru létajícího hmyzu na plátky.

Totiž na splátky.

O hodinu později sedím v autobuse, směr domů, tedy na „kolej“ a v ruce držím bílou papírovou tašku s logem premium resellera s třináctkovým macbookem uvnitř. Dívám se do prázdna a říkám si:

Radku, tos‘ to zase pěkně posral.
Padesát šest klacků?
Dva roky splácení?
Ty seš ale debil!   

Paradoxně jsem udělal jedno z mála dobrých rozhodnutí v mém životě. Jsem o tom přesvědčený a nikdo mi to nevymluví. Kdybych si tenkrát ten MacBook nepořídil, nevěřím, že bych Klauna dopsal. Tedy největší zásluhu na tom má právě Scrivener 3, který byl tehdy jen pro Macy.

Sžítí se s novým systémem mi trvalo jen pár hodin a nebylo ani moc bolestivé. Stačilo shlédnout několik videí a jet přesně podle návodu. Hlavně změnit ten mind set!

Just kidding.

Postupem času k němu přibyl Mac mini. Potom už to šlo ráz na ráz. Jste v tom až po uši a chvílemi přemýšlíte, jestli by ta ledvina nestačila jen jedna.

Mezitím jsem na koleji poznal úžasnou duši, moji nastávající.

Souvisí to ale s Apple?

Ano i ne. Těžko se to vysvětluje. Souvisí to hlavně s mojí knihou. Tu bych zřejmě nikdy nedopsal, jak jsem už zmínil.

A prý jsem se na ni vždycky hezky usmíval.

Moje nastávající je vlastně má první opravdická fanynka. Jeden čas jsem zveřejňoval dokončené kapitoly na webu, jí se to líbilo, napsala mi na instáč, ptala se, kdy bude pokračování, slovo dalo slovo… Znáte to.

Ne, neznáte 🙂
To byla ta romantičtější verze, ale nemá od pravdy daleko.

Zpátky do reality. Pochopitelně jsem i ji časem přetáhl ze spárů Androida na temnou stranu síly. Máme hodně společného a jedna z věcí, které sdílíme, je nadšení do Apple.

One of us!
One of us!

Díváme se společně na keynote.
Blázni?
Možná.

No a co jako?

Proč mám tak rád Apple, má pochopitelně mnohem prozaičtější důvody, ale to by nebylo tak zajímavé.

Mám rád věci, které fungují. Mám rád věci, které nejsou zbytečně složité. Mám rád hezké věci. Rád se nimi obklopuji a nestydím se za to. Dělají mi dobře. Mám rád věci, které je radost používat. A to je přesně tenhle případ, ať se vám to líbí, nebo ne. Netvrdím, že některé z událostí, které jsem popsal, by se nestaly, kdybych zůstal u Windows, proti kterým mimochodem vůbec nic nemám. Těžko se to dokazuje, ale v mém případě vidím jasné spojení mezi Apple a vlastním seberozvojem. Všechno souvisí se vším. Vlastně díky němu jsem začal sledovat na sociálních sítích lidi, kteří jsou s Apple nějakým způsobem propojeni a kteří jsou pro mě svým způsobem inspirací. Díky nim jsem začal zajímat o další věci, které mě dostaly k dalším a tak dál. A tak dál.

Na počátku bylo světlo.
Pak se Eva zakousla do jablka.
A Radek si pořídil iPad.  

Haha.

Kdybych měl opět parafrázovat, my s ženou jedeme kompletně v ekosystému. Nemáme Spotify, i když je zjevně lepší než Apple Music, používáme iCloud, přestože existují lepší alternativy. Jenže, s těmi všemi našimi telefony, tablety a počítači funguje všechno tak nějak „bezešvě“. Zbožňuji ty ultra hodinky nejen pro ten materiál a design, které mě naprosto uchvátil, ale hlavně proto, že mě donutili se hýbat a ty tři blbé kroužky plním každý den, jako by mi šlo o život. Líbí se mi provázanost a lehkost, s jakou přecházím mezi všemi zařízeními, jak hezky hrají homepody, přestože jsou tak malé, dokonce mě baví a nevzdal bych se ani těch nechutně těžkých a vlastně dost nepohodlných AirPods Max, ve kterých mě po hodině bolí uši a potí se mi hlava. Mám rád svůj malý i velký iPad, i tu zatraceně drahou magickou klávesnici, tu malou černou krabičku připojenou k televizi, tu malou a pro drtivou většinu neergonomickou myš, protože umí gesta, a protože je mi, „světě div se“, pohodlná, nelituji koupě neskutečně drahého monitoru (ne, nemám XDR, ale Studio, protože tak daleko ještě nejsem), jelikož je radost se na něj koukat i když je vypnutý, opečovávám svůj již v pořadí druhý MacBook, protože je prostě paráda na něm pracovat… Mohl bych pokračovat, ale asi jste pochopili, že jsem beznadějný případ.

Ne éééé, ne éééé!

Uvědomuji si, všechno to jsou předměty denní potřeby. Dají se nahradit. Jsou důležitější věci v životě, viz úvod. V tom jsme za jedno. Nicméně jsem rád, že tahle firma vznikla a její produkty a služby mi dělají radost každý den. I o tom je přece život, ne? Takže:

Díky Steve!
Díky Time!
Díky vy všichni bezejmenní tam v Apple!

Každý to máme jinak a pochopitelně se mnou nemusíte souhlasit. To je naprosto v pořádku. Tohle je můj pohled a moje „přiznání“. Doufám, že vás aspoň pobavilo.

Mějte se hezky a zase někdy příště!

Mimochodem, tenhle příspěvek nesponzoroval iWant, iStyle ani Lidl, takže díky za nic.

Jo, abych nezapomněl, hodily by se mně nějaký ty follows a likes na sockách. Dík.