Chcete něco perverzního, úchylnýho, na začátku nedávající smysl, něco, co vás skvělou kamerou, střihem i zvukem přiková do křesla, něco, co má grády a vypravečskej talent? Tak jo! Dámy a pánové, přivítejte Americké Bohy!

Už první scéna dává najevo, že tohle bude nabitý ironií, sarkasmem, drsným humorem a skvělým vizuálem. Noire mixnutej matrixovým obrazem a třístovkovou bitvou u Thermopyl má na začátku zdánlivě banální zápletku. Teda, když pominu ty Vikingy. Shadow – jo, tak se jmenuje hlavní (?) protagonista, tedy přesněji Shadow Moon, má za pár dní opustit brány vězení. Jeho drahá Laura na něj netrpělivě čeká.

Shadow má blbej pocit, že se něco stane, než vypadne z lochu. To ještě netuší, že mu Laura tak trochu šoustá s kámošem.

Never mind.

Nicméně Shadowa pustěj o pár dní dřív. To je ta dobrá zpráva. Ta blbá je, že Laura proletěla s kámošovým ptákem v puse předním oknem auta a má za dva dny pohřeb.

Tohle asi není to, co si člověk chce představovat na smutečním obřadu svý milovaný, za kterou si to prakticky odseděl, co?

Jako jo, je to trochu klišé, ale psaný samotným životem. Jenže to by tu nesměly bejt i scény, který nedávají smysl. Jako třeba do vagíny černý královny ze Sáby vcucnutej bílej chlap pozdně středního věku, kterýho děcka donutily nainstalovat Tinder a swipnout. Střih a další scéna, při který si nejspíš řeknete “Watafak?”

Objeví se totiž pan Středa. Mr. Wednesday. Je zajímavej. Vypadá tak trochu jako detektiv Columbo, jen má víc pomačkanej ksicht. No a s ním Leprikón, kterej vůbec není milej, jak by jeden čekal. Navíc má dva metry.

“Kdo kurva tvrdí, že musím bejt malej?”

Později Tři sestry. Pošahaný ségry a bejvalej řezník s ruským akcentem a obří palicí, kterou celej život rozbíjel lebky na jatkách. Palice chátrá, protože dobytek už takhle nikdo nezabíjí. Ale on by tak strašně chtěl tu lebku někomu rozmlátit!

Objeví se i Marylin Monroe, která v sobě nezapře Akta X.

Technocucák, kterýmu byste tu držku nejradši rozkopali, jen ji otevře.

Nakonec je tu Pan Svět.

Ano, to jsou ti Bohové.

Nedává vám to smysl?

Nemůže. Tohle musíte vidět, abyste to pochopili. Začne to do sebe zapadat.

Uvidíte.
Uvidím.
Doufám…
Věřím.

Smrt není definitvní.
Myslím si to.
Už dávno to ví i Derek*

Jen vy ještě ne.

* Můj Derek. Když jsem to psal, netušil jsem, že se tam vyskytuje postava stejnýho jména.

Tenhle nejspíš doufal v definitivní konec.

No nic.

Technická: Asi bych měl zmínit, že seriál je z roku 2017.
Předlohou je romám Neila Gaimana z roku 2001.
Nechápu, jak mi tohle brutální dílo mohlo uniknout.

Jestli i vám, doplňte si seriálové vzdělání. Stojí to za to.

Jestli mě na tomhle seriálu, který má prozatím 3 série něco bavilo, tak to byl vizuál. Jako, no…, jasně, co si tak trochu hraju na jůtubera, tak víc vnímám střih, kompozici a hudební podkres. Podkres jsem teda jako vnímal vždycky.

Bože, jak já nesnáším ty nezávislácký filmy, který jsou absolutně bez hudby a dramatičnost se snaží dohnat kamerou nebo tichem!

To tady nehrozí.

Možná si někdo řekne, že děj se vleče. Ne, nemyslím si. Má spád tak akorát. Dialogy sice nejsou vytříbřený, ale nejsou stupidní. Občas i vtipný. Příběh nebo spíš průběh je… vtahující. To je to správný slovo. Občas nadnesený, někdy očekávaný, ale o překvapení neochuzený.

Teď trochu odbočím.

Flashbacky mám rád. Když jich není moc jako v “Lost” a dávaj smysl, jsou mega super. Tady tyhle jsem začal chápat až po chvíli, ale silně. Shodou okolností jsem nedávno dojel jeden seriál a starší biják z Divokýho západu. Flashbacky Americkejch Bohů (píšu s Velkým B, páč Bůh je prostě Bůh a neradno ho nasrat),  jdou po časový ose ještě dál. Uvědomil jsem si pak jednu věc. Díky Karlovi Mayovi jsem v sobě zakořenil – ostatně jako mnozí z nás, zkreslenej a značně zromantizovanej pohled na indiány a cowboye. Stejně tak na otroctví. Teda zrovna tohle jsem si jako úplně neromantizoval, to zase ne…

“Jako, bylo to špatný.”

Asi mě chápete. Co mi došlo?

Amerika je prokletá.
Země neomezenejch možností.
Ale pořád prokletá.

Můj názor nemá nic společnýho s tím, kdo je zrovna za velkou louží u kormidla, jasný? Prostě to tak vidím a to už delší dobu. No nic, zpátky na zem, teda k ději, nebo spíš k těm postavám.

Mr. Wednesday je vtipnej, zábavnej, ironickej, přímej a charismatickej zmrd. Zmrd, kterej si na nic nehraje, ví to o sobě a na férovku to vysype Shadow Moonovi aka Stínovi, kterej  je tak trochu naivní blb, přímo do ksichtu. Stína jsem měl docela rád. Jako kdo by ho rád neměl. Je o něco víc uvěřitelnější než Mirek Dušín, ale v určitý části seriálu jsem začal víc cejtit spíš s leprikonem Sweeneym. Nevím proč, ale trochu mi připomněl mýho zesnulýho kámoše Míru. (Ahoj tam nahoru, panáčku!) Přesně ten typ. Drsnej zvenku, ale uvnitř čistá duše, která pod tíhou vagíny vyměkne, protože je ve skutečnosti rytíř bez bázně a hany. A pak ohany.

Nechápejte to jako slabost.
Není to o odkrvení.
Je to proto, že si jako my chlapci a chlapové neuvědomujeme, že ženský nejsou ve skutečnosti vůbec, ale vůbec křehký stvoření!  

No nic, to jsem zase odbočil. Ta veselá v rozkroku, jako Laura,  taky není nakonec úplná pinda. Vlastně je, ale prostě ji chápete, takže tu orálku a píchačku bokem jí snad i odpustíte.

Těch postav, který jsem měl rád, bylo víc. Třeba Nancy. Je je boží. Teď našpulte rty a řekněte b-ó-oží. Nancy má koule. Doslova. Je totiž Mr. Stejně tak je Mr. i pan Ibis. Ten má jak koule, tak skalpel. To on píše tu kroniku. To není spojler. Czernobog je zase archetyp upocenýho bourače. Občas mi lezl na nervy, protože charakter odpovídá východní mentalitě. Ale jinak je dobrej. Teda… Má svoji bolest a je to pochopitelný. Chce pomstu. Má ji mít. Otázka je, jestli se jí dočká. Postav je tam mraky, ale motat se vám snad nebudou. Teda já jsem zvyklej, protože v Klaunovi je jich taky cumulus.

Nějak sem tu reklamu vecpat musím. Sorry.

Malej spojler: Tu slizkou Ednu sem prokouknul okamžitě. Kde nejspíš bude i ta holka, to jsem uhodl hned. Fakt, nekecám. Mám dost bujnou fantazii a hlavně píšu, takže vím, že když se na něco jen tak ukáže, nikdy to není jen tak. 

Něco vám teď řeknu. Před 30 rokama bych tenhle seriál označil nejspíš za íčovinu. To P tam mimochodem nechybí. Ve svý nezkonale zralý moudrosti se mi tenhle seriál líbil, jako už dlouho žádnej jinej.

Možná se bude líbit i mlaďasům (viď, Honziku), ale pokud je vám 40+ nejspíš navnímáte (sorry za korporátní jargon) i nějaký poselství.

Já ho navnímal. Nebo jsem možná fakt už moc starej a vidím věci, který tam nejsou.

Každopádně dobrý. Hodně dobrý. Takhle vysoký hodnocení u mě normálně nenajdete. Ubírám 5 procent za… To jste jako fakt nemuseli. Přidám dvě za… Protože i tohohle mi pak bylo docela líto.

Takže to máme…, pane…, osmadevadesát?
Nechte to na kilo.
To je dobrý, tady dvě korunky zpátky.
Tak nashle.
Další prosím!