Bude to krátká recenze. Doufám, že mi nezabere víc než dvě hodiny a dvacet jednu minutu, což je čas, který mi už nikdo nevrátí. Asi vám došlo, že mě novinka z produkce Netflixu příliš neuchvátila. Ne že bych považoval Julii Roberts za typickou představitelku charakterních rolí, nicméně jsem trochu doufal v alespoň v jakous-takous kvalitu.

Stárnutí je na hovno a Hollywood je drsný. Pretty Woman a Erin Brockovich nám zestárla. To se dalo čekat. Narozdíl od jiných hollywoodských hvězd to s plastikami moc nepřehání a dalo by se říct, že stárne s grácií. Nicméně hrát čtyřicítku? Na to už prostě nemá. Bohužel. Ale abych byl fér, Farrah Mackenzie (ročník 2005), která v této slátanině plné nesmyslů a rádoby duchaplných sdělení sekunduje jako nepříliš bystrá pubertální dcera, vypadá jako maskovaná čtyřicítka. Nevím, zda její nepřítomně tupý výraz je od přírody nebo důvodem pro nominaci na Oscara, nicméně jsem si vzpomněl na Kuřimský případ a jistou Barboru Škrlovou.

No nic nebudu hodnotit, kdo jak vypadá, protože pohled do zrcadla nebývá zpravidla příjemný ani mně.

Schizoidní kamera švenkuje o sto šest a horizontální wake-upy (nenapadá mě, jak jinak ty neuchopitelné záběry nazvat) byly myslím pouze dva. Kameraman je zřejmě nadšený amatér jako já a potřeboval si něco vyzkoušet. Nebo dostal k dispozici nový gadget. Jiné vysvětlení pro to nemám.

Soundtrack mě ani na sekundu nenechal v nejistotě, že ty dvě a půl hodiny protrpím až do hořkého konce. Což je trochu paradox, protože podkres je vlastně dobrý. Bez něj by si tenhle céčkový perorální průjem ani neškrtnul. Chtělo se mi napsat, že je skvělý. V osmdesátkových hororech jistě. Tam by bodoval. Jenže se s ním musí zacházet jako se solí. V malých dávkách a jen tam, kde to dává smysl. Zmrzlinu si taky nejspíš neosolím.

Zápletka je stejně tupá a logická jako představitelky dvou dalších a mladších ženských rolí. Asi nejvíc mě iritovala přechytralá pinda Myha’la Herrold, která v jedné scéně přizná, že v životě nic nedokázala a stále čeká. Na co, ví zřejmě pouze ona. Případně scénárista. Tady jsem trochu znejistěl. Byl to úmysl? Chytrý tah, kterým se snažil nešťastník zodpovědný za dialogy něco zachránit? Protože já po celou dobu získával pocit, že je nevytváří umělá inteligence, nýbrž analogový generátor slov. Pokud je psal člověk, musel být buď totálně sjetý, nebo mu je to fuck a práce mu dává smysl jako maníkovi, co u Harley Davidsona montuje výfuky, či pracovníkovi na lince v BMW, který má na starosti kompletaci blinkrů.

Líbil se mi obří tanker řítící se na nic netušící plážové povaleče. Tady přesně, zrovna tady bych čekal, že se po dvaceti minutách mletí fekálií začne cosi dít. A ono nic. Škoda. Rozzuřené Tesly? Dobrý nápad, ale kdyby měly znamenat něco zásadního, přišly na scénu příliš pozdě. Do mozku se mi vrývá scéna vřeštící Julie na tlupu jelenů.

What-the-fuck-is-this-shit?

Ethan Hawke hraje stárnoucího manžela a idiota uvěřitelně, navzdory přitroublému scénáři. Děj každopádně nezachraňuje. Mahershala Aliho hodnotit nebudu, jeho filmy neznám, nejsou moje krevní skupina. Sympatický mi ale nebyl, a kdyby mu Kevin Bacon ustřelil hlavu, asi bych ho nelitoval. Jediný, na kom nechám nit suchou, je právě Kevin. Nezaslouží si hrát v takovém šméčku. Naštěstí nedostal prostor se ztrapnit a jeho role dává, asi jako jediná, smysl. Charlieho Evanse jsem zaregistroval poprvé a jeho úlohu v příběhu taktéž jaksi nechápu. Když se schylovalo ke sblížení neurotické Julie s nesympatickým Mahershalem, zajásal jsem. Její manžel mu pak na oplátku přefikne dceru, která si o to nepřímo stejně řekla a masturbant Charlie přeřízne svoji sestru, která se pochopitelně ukáže jako nevlastní, neb incest by byl i na Netflix neskousnutelný. Diváci by se tak dočkali alespoň nějakého happy-endu. Navíc stejně jako u porna je úplně jedno, v jakém okamžiku se začnete dívat, neb děj vám bude vždycky jasný. Tady mi úplně jasný nebyl, ač jsem se díval od první vteřiny.

Sam Esmail, který je pod tímhle podepsaný, se soudě mě a dle indicií pokoušel napodobit Quentina Tarantina. Možná se stejně jako on piplá s každým detailem a snaží se o cool hlášky, ale výsledek je mírně řečeno rozpačitý. Ne že moc, ale vůbec se mu to nepovedlo. Doufám, že nepočítá s dvojkou. Přitom před-post-apo je tak vděčné téma! Je mi líto, ale tohle zvoral.

Osobně vůbec nechápu, že film posbíral 68 % na ČSFD. Buď fakt stárnu, nebo jsem to prostě nepochopil.  A nebo jsme jako diváci přestali vnímat nekvalitu.

P.S. Napsat recenzi mi trvalo skoro stejně dlouho.

Holy shit.