Tento příspěvek bude ve formě rozhovoru s fiktivní postavou – říkejme jí třeba Radek. Chci ho věnovat všem, kteří dlouhodobě bojují s nadváhou nebo dokonce obezitou a chtějí to změnit.

Upozornění: Následující text obsahuje stopové prvky humoru. Významná část je protkána hovorovými či dokonce nespisovnými výrazy. V neposlední řadě se v něm vyskytují vulgarismy a místy se může zdát urážlivý.

Text není vhodný pro děti, útlocitné matky a ženy v přechodu se ztrátou soudnosti.

Ahoj Ráďo, měl jsi problémy s nadváhou už od dětství?

Právě že vůbec. Do cca jednatřiceti jsem byl štíhlej. Nemusel jsem řešit, co a kdy sežeru. Znáš to. Do určitýho věku pohoda. Pak jednoho krásnýho dne zjistíš, že jsou ti ty kalhoty trochu těsný a velikost triček se taky nenápadně posunuje o patro vejš. Zatím pořád dobrý. S přibejvajícíma rokama už na sebe natahuješ XL. Do L se sice pořád vejdeš, ale není to komfortní. Takže se omlouváš kecama „ovrsajz hadry sou v módě.“ No a pak se dalšího krásnýho dne uvidíš nahej v zrcadle. Pokud nejseš debil, nejspíš ti při pohledu na to bálo, zmizelý lícní kosti a dvojitou bradu docvakne, žes to pěkně posral.

Co jsi s tím začal dělat?

Honil jsem diety, co jinýho. V okolí se mi dostalo lakonickejch rad „nežer“. Nejlepší na tom je, že měli vlastně pravdu. Tak jsem přestal žrát. Jenže blbě. Vysvětlím pozdějc. Poslední dvě dekády jsem to měl jako na houpačce. Chvíli dobrý, pak zase špatný. Dokonce jsem byl jeden čas  tak tlustej, že se mi ve skříni válely jen hnusný a z módy dávno vyšlý hadry, který mi ani nebyly. Radši jsem vůbec nevylejzal na světlo. Maximálně tak na nákup a šup zpátky k počítači.

A rozhodl ses to změnit. Začal jsi držet přerušovaný půst.

Ne. To až pozdějc, protože tak jednoduchý to zas nebylo. V mým případě za vším vždycky hledej ženskou. Nebo jinou tragédii. Je to pořád stejná písnička. Když máš najednou důvod zvenčí, nasereš se a začneš na sobě makat. Cvičíš obden jako o život. Nežereš. Nebaví tě to.  Pro hambáče z mekáče bys zavraždil i babičku. Ale vydržíš to, protože nejsi sračka! Osobní váha je od teďka tvůj kámoš. Každý ráno na ni stoupáš. Dokonce dáš dolů i řetízek, aby číslo na tom nesmyslu bylo menší. Za měsíc dáš pět kilo dolů! Super, ale jinak žádný velký změny. Myslím tady (ťuká si na čelo). Pak začneš přibírat. To tě znervózní. Koupíš si lepší váhu, nejlíp tu chytrou, protože ta stará je nejspíš rozbitá. Ne, není. Přeměnils trochu tuku na svaly. Jasně, plácneš se do čela (plácá se do čela) a jedeš dál. Začneš sledovat jiný hodnoty než váhu. Máš na to dokonce apku. Řešíš tuky, bazály, bí-em-áj a další nesmysle, jako třeba glykemickej index. Furt se máš co učit. V tuhle chvíli se nasereš znova, žes nedával větší pozor ve škole. Pak si uvědomíš, že tohle tě tam neučili. Nikdo ti neřekne, chápeš, že základ tvýho zdraví, potažmo tvý váhy je stav tlustýho střeva, a že za všechny ty problémy, který ti nastaly po čtyřicítce, si můžeš sám. Cpal si do sebe celej život sračky? Tak čemu se divíš? Chápeš, jak to myslím?

 Myslím, že rozumím. To je to tak zlé?

 Ještě horší! Hele, ne že bych nikdy neslyšel, že cukr je jed. Řekneš si, jo jasně, protože se přeměňuje v tuk. Jenže to není všechno! Že máš kvůli němu, kterej je, a teď mě dobře poslouchej, úplně ve všem, i v tom blbým mlíku, vypěstovanou resistenci na inzulín, se dozvíš víceméně náhodou. Víš, k čemu je inzulín?

Ano. Redukuje obsah cukru v krvi.

Takže nejspíš taky víš, co dřív nebo pozdějc nastane, když ho přestane regulovat. Odpovím si sám. Dostaneš časem cukrovku. Jasně, jsou na to prášky, nebo si holt budeš píchat inzulín. Žádná tragédie, ne? Velkej omyl! Trpí všechny orgány. Játra, ledviny, slinivka, cévy, prostě všechno. Dokonce to odskáče i mozek. Jo, to jako fakt. Z tý cukrovky můžeš bájduwej dost dobře oslepnout. Nebo ti ufiknou haxnu. Vyhni se cukru, jako čert kříži a hlavně ho, prosím tě, nenahrazuj jiným svinstvem. Můžeš, ale jen medem. Ale málo, fakt málo. Med je elixír zdraví, když je kvalitní. Ten v Tescu nebo Penny spíš nekoupíš, takže si najdi dobrýho včelaře. Dá se sehnat i na netu. Hlavně nepij slazený minerálky, už vůbec nechlastej zera a podobný hovadiny. Dát si panáka nemrznoucí směsi nebo náplně do ostřikovačů vyjde v podstatě nastejno. Se stévií to nemá nic společnýho, je to tak modifikovaný, že to není nic jinýho, než další jed.

Vrať se k tlustému střevu.

Jo, promiň. Tam všechny ty problémy začínaj. Když jsi chlap, máš dost velkou šanci na raka střeva. Víš, že když seš tlustej a nemůžeš udýchat ani hovno, není to tím, že vážíš přes metrák? Teda jasně že je, ale tlustý střevo je taková výhřevna orgánů a když máš v břiše moc tuku, tlačí střevo na plíce a ty maj tím pádem i menší objem. Kromě toho máš ztučnělý srdce, játra, ledviny… Všechno je špatně. Musíš je toho tuku zbavit. Začneš střevem.

Vážně?

Jo. Je to složitější, ale to si klidně vygoogli. Zkus si přečíst knížku Sám sobě doktorem nebo Zdravý člověk v nezdravé době. Je to tam popsaný docela hezky a srozumitelně. Některý věci jsou hodně extrémní, já bych třeba vlastní chcanky nikdy nepil. I já mám nějaký limity (směje se).

Takže tlusté střevo je základ?

 Přesně. Když máš bordel v pajšlu, tak se z toho svrabu nikdy nevyhrabeš. Budeš nemocnej.  Taky tlustej. V tomhle případě je mezi tvojí váhou a tvým zdravím de facto rovnítko.

 Takže vyčistit? Jak?

Samotnej klystýr ti fakt nepomůže. Základ je úprava stravy. Mám zkušenost, že jakmile tohle někde řekneš, každej debil se ušklíbne, a dodá něco v tom smyslu, že saláty žrát nebude. Že se z toho nenají a další kecy. Tak za prvý, nikdo netvrdí, že do sebe musíš cpát zeleninu. Za druhý, o tom to vůbec není.

 A o čem to tedy je?

Pokusím se to shrnout do pár bodů, co je potřeba udělat. Za prvý, žádnej cukr. To už jsem říkal. Cukr v jakýkoliv podobě je velký špatný. Za druhý, žádný mlíko. Můžeš plnotučnej bílej jogurt. Třeba ten červenej z Lidlu. Jo, je přislazenej. Možná to vypadá, že si odporuju, ale pravda je taková, že pokud sis vypěstoval závislost na cukru, tak úplný odstřižení na začátku očisty prostě nedáš. Mentálně a už vůbec ne fyzicky. Neznamená to ale sežrat tři pixly jogurtu tejdně! Kafe zásadně bez mlíka. To je totiž snad ta nejhorší kombinace. Nic tě nenadme a nezkvasí v žaludku jako tahle dobrota. Za třetí, alkohol. Absolutně no-go. Je smutný, že spousta lidí si to ani neuvědomuje, že jsou alkoholici. Teď se nebavím o těch, co urazí šest kousků denně a jedou v tom už pár desítek let. Jsou v prdeli a není jim pomoci. Játra cink cink. Za násosku se dá ale považovat i normální ženská, která ztrestá lahvinku vína obtejden s kámoškama. A že takovejch je! Tvrdej alkohol? Tak to už vůbec. V podstatě je to rituální sebevražda. Alkohol sice nemá moc kalorií – nechytej mě za slovo, ale játra a ledviny jsou tak zablokovaný, jak se ho snaží dostat z těla. Na další očistný věci jim jaksi nezbejvá čas.

No počkej, spousta lidí si asi řekne, co z toho života bez kávičky s mlékem a cigaretkou budou mít?

To je mindset (pokrčí rameny). To je takový fajnový anglický slovo, česky nastavení mysli. Jinejma slovama, pokud vnitřně nejsi srovnanej sám se sebou, tak to prostě nedáš. Polopatě, musíš tu změnu chtít ty sám, a ne protože tě do toho někdo tlačí. Jestli pro tebe znamená užívat život, cpát se sračkama a do toho sem tam zachlastat, je to jen a jen tvoje svobodný rozhodnutí, do kterýho ti nemá kdo co kecat. Jenže pak můžeš jít do prdele. Doslova i obrazně. Po padesátce nebo klidně i po čtyřícítce se nediv, že seš úplně v píči, že ti pořádně nestojí, že máš metrák i víc, že seš tlustej a nejspíš i sám sobě hnusnej. Nebo žes chytil raka. Protože rakovina, není nic jinýho, než součet tvýho dosavadního způsobu života. Nehodlám se pouštět do citlivýho tématu, protože asi víš, jaký haló vyvolalo to Duškovo prohlášení. I když zrovna tohohle mimoně bez fuseklí nemusím, má pravdu a neobjevil Ameriku. Já se fakt nebudu bavit o malejch dětech, který za to nemůžou. Protože tady žádný rovná se není, jasný? Budu se bavit o dospělejch lidech, který maj osud ve svejch rukou. Platí to i pro ženský. Jestli seš, holko milá, vyzobaná slunečnice s mišelínkou kolem pasu a bicepsama narvanýma tukem, je to tvoje chyba a nějakým podělaným tetováním to fakt ty blbko nezachráníš. Že seš stará kráva, za to nemůžeš, nemládneme nikdo. Ale že seš tlustá stará kráva, nebo kretén, co si už nevidí ani na ptáka, tak za to si můžeš sám. Nějaký pindy o genetice nebo přechodu vykládej neznalejm dětem.

To je dost radikální názor.

Na to já ale z vysoka seru. Když se někomu nelíbí, tak ať to neposlouchá nebo nečte a jde o dům dál. Jejich boj. Mně je do nich kulový. Ale jestli chceš vyslechnout jak na to, fajn, tak teď poslouchej. Co si z toho vezmeš, je na tobě. Můžeš si říct, že jsem debil, ale jestli tě to v důsledku k něčemu dokope, jednou mi v duchu poděkuješ. Nebo taky ne. Hele, aby bylo jasný. nejsem výživovej specialista, natož doktor. Předávám jen svý zkušenosti.

Trošku jsme odbočili.

Sorry. Takže: není vysloveně nutný, cpát se jen zeleninou. Hlavně je to hovadina. Že strava má bejt vyvážená, to ví i malý dítě. Co to znamená? V podstatě můžeš jíst všechno. Zase, nechytej mě za slovo. Musíš u toho trochu přemýšlet. Asi bude ouk dát si sem tam vepřový. Já osobně se mu vyhejbám a není to z náboženskejch důvodů. Ne, že bych si občas nedal vepřo knedlo, ale spíš výjimečně. Kuřecí? Tak to tě taky nespasí. Zvlášť ne takový, který koupíš na krámě. Ryby taky ne. Není ale OK, cpát do sebe uzeniny. Jako je hezký, že kupuješ maso přímo od řezníka a máš vlastní udírnu. Fermentovaný maso je ovrkil pro játra, vole. Někde jsem četl názor, že každej máme nastavenej limit, co zvládnou během tvýho života odbourat. Když ten limit vyčerpáš už jako mladej, chlastem, sračkama, drogama, na starý kolena to máš blbý. Játra jsou motor těla. Když je poničíš, končíš. Maj na starosti hodně věcí, ber to jako fakt. Každej orgán v tvým těle má důležitou funkci. Dokonce i to slepý střevo podporuje obnovu mikroflóry v tvým tlustým střevě. Sorry, zase uhejbám, takže co tím chce básník říct: musíš si dát do latě všechny orgány. Je to orchestr a ten musí ladit. Ber to jako fakt. Nediskutuj, prostě to tak je. Jestli máš pochyby, vygoogli si jeden orgán po druhým, k čemu slouží, a proč je dobrý mít ho v cajku.

Tak to je snad jasné každému.

No, divil by ses, ale evidentně není. Na všechno máme přece prášky. To je obšírný téma. Nebudu odbočovat. Zpátky k tomu půstu. Na začátku k tomu přerušovanýmu. Takže úplně ale jako že úplně na startu je potřeba, abych to shrnul jednou provždy, přestat žrát sračky. Co je a co není sračka, poznáš časem. Pro ty, co to nechápou, všechno průmyslově zpracovaný jídlo. Fastfood není cajk. Dát si poctivej hamburger v hospodě nevadí, když to není každej druhej den. Ale dát k němu hranolky a colu je hovadina. Smažený? Taky velký špatný. Když už musíš dát si ten řízek, utrať stopade za olivovej olej. Slunečnicovej, palmovej, ani kokosovej nebo nedejbože řepkovej, nepoužívej nikdy. Nikdy. Opět, vygoogli si to. Je to tvoje zdraví, musíš projevit iniciativu i ty. Pokud nejsi úplně blbej nebo blbá, za chvilku ti dojdou souvislosti. Dát si pizzu jednou za čas taky nevadí. No a teď k tomu nejdůležitějšímu.

K přerušovanému půstu?

Jo. Když už máš jasno v tom, co budeš a nebudeš jíst, čemu se musíš za každou cenu vyhnout, je na čase upravit to nejzásadnější. Čas. Zkrátka a prostě, kdy budeš jíst. Představ si osu, na který je 24 úseček. Ne počkej, to by mohlo být pro někoho moc složitý. Rozděl si den po hodinách. Osm hodin spíš. Teď mě napadá, a tohle je nutný zdůraznit, musíš spát! Jestli seš ten typ nebo typka, co se chlubí že spí maximálně šest hodin a maká, tak seš jelito. Přečti si knížku Proč spíme. Na přerušovanej půst se totiž musíš dívat komplexně. Jedna věc bez druhý nefunguje. Tečka. Někdo namítne, že na delší dobu nedokáže usnout. No jasně. Když je člověk rozjebanej jak cigánská hračka, tak to tak je. Chci říct, nečekej zázraky ze dne na den. Dostat se do toho stavu, v kterým seš teď, ti nejspíš taky trvalo roky. V tomhle případě naštěstí návrat k normálu trvá spíš měsíce. Je mi úplně jasný, že se teď nejspíš bude každej manták ptát, jak dlouho to teda trvá, dát se do kupy. Úplně mě brní na jazyku, že je to individuální, jenže to by asi moc nepomohlo, co? Protože každej chce numero. Tak jo. Rok.

Rok stačí?

Za jeden jedinej rok seš schopnej otočit svůj život naruby. To ti garantuju. Že budeš stoprocentně fit, to ne. Můžu ti ale zaručit, že to bude vždycky změna k lepšímu. Protože až začneš dodržovat přerušovanej půst, a vydržíš ten nápor na psychiku na začátku, což jsou dejme tomu dva až tři měsíce, není cesty zpět. Jak to? Protože nebudeš chtít. Pokud fakt nemáš nějaký hodně blbý zdravotní komplikace, a teď nemyslím, diabetes druhýho typu, což z lékařskýho hlediska není úplně v poho nemoc, poznáš to na sobě. Pokud máš tuhle v uvozovkách „lehčí“ cukrovku, bude to blbý a není to úplně sejf. Jak jsem řekl, nejsem doktor, ale podle mě píchat si inzulín do konce života je píčovina, když to dělat nemusíš. Když máš ten lehčí diabetes, jdi na to hodně pomalu. Jasně, padne ti cukr. Jasně, že budeš na začátku v prdeli. Je to na tobě. Jenže moje zkušenost je taková, že doktoři nejsou bozi. Já je nepodceňuju, to ne. Je to běh na dlouhou trať a je to na tobě. Chceš nebo nechceš.

 Zase jsi odbočil.

Jasně, sorry. Takže den má dvacet čtyři hodin. Z toho osm musíš spát. Časem se ta tvoje nespavost zlepší. Během půstu piješ jen čistou vodu, ale můžeš si dát i kafe. Černý a bez cukru. Ale je blbost si ho dávat po čtvrtý odpoledne. Dej si ho ráno nebo po obědě. Nebo ráno a po obědě. Nedělej si spaní těžší. Takže: zbejvá šestnáct hodin. Z těch šestnácti si na začátku vyhradíš osm, kdy můžeš tlačit do hlavy. Jak jsem řekl, teoreticky můžeš jíst všechno. Není to ale úplně pravda. Jez s rozmyslem. Sorry, že zase odbočím. Zkus se zamyslet, jak teď aktuálně jíš. Když do toho zahrneš poctivě každej kousek žvance, kterej dáš do huby, vyjde ti, že žereš v kuse celej boží den. To je špatně. V těch osmi hodinách si vyber na začátku tři okna, kdy budeš jíst. Obecně, čím pozdějc začneš, tím líp pro tebe. Příklad: Vstáváš v šest. Šest plus osm je čtrnáct. Ve dvě odpoledne bys už tedy neměl nebo neměla nic jíst. No, to asi na první dobrou nedáš. Takže, zkus nejíst hned po probuzení. Posuň si čas, kdy budeš naposledy papat. „Jenže já bez snídaně nemůžu fungovat…“ Ale hovno, můžeš. Jako bude ti kručet v břiše. No a? Do těch aspoň osmi to vydržíš. Ještě bych chtěl upozornit, že na začátku budou všechny tvoje myšlenky končit u jídla. Časem se to taky zlepší. Věř mi. Takže první jídlo si dáš, dejme tomu v osm. „Jenže v osm nemůžu, protože v práci…“ Hovno. Zase. Kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, mele výmluvy. Tak chceš se sebou něco udělat, nebo ne? Je to jednoduchá otázka. Chceš? Tak drž hubu a najdi řešení! Tak se najíš v devět. No a? Neříkej, že to nejde. Takže snídaně. Co k ní, to je na tobě, ale pořád platí, žádný sračky. Sračka je třeba tvoje oblíbený müsli. Podívej, kolik je v tom cukru. Takže ne. Porce? Taková, abys s ní vydržel do dalšího jídla v tom osmihodinovým časovým okně. To musíš odhadnout. Časem to zvládneš. Mezitím žádný svačinky. Žádný. Prostě žádný, kapiš? Oběd. Hele, nemusí být super vydatnej. Najez se, abys ukojil hlad. Hlavně nehltej, žvejkej a vychutnej si ho. Mozku trvá půl hodiny, než dostane informaci, že je žaludek plnej. Takže dejme tomu, že stíháš dvanáctou na oběd. Zbejvaj ti čtyři hodiny a jelikož je to poslední jídlo dne, čím později si ho v rámci toho okna dáš, tím líp. Ideálně půl čtvrtá. Půl hoďky bude trvat, než to sníš, Takže končíš přesně ve čtyři. No a teď nastane peklo (usměje se). Jak to dát do zítřejších osmi ráno? Hm?

To by mě také zajímalo.

No blbě (směje se). Tady začíná okamžik, kdy musíš mobilizovat veškerý morální síly. Připrav se ještě na jednu dost důležitou věc. Tvý okolí, který to s tebou myslí dobře, bude tvoje odhodlání podkopávat. Ser na ně! Bohužel se to často týká i vlastní rodiny. Pošli je klidně do prdele, ať tě nechaj žít. Jejich poznámek a moudrejch rad si nevšímej. V životě jsou totiž nejhorší lidi, kteří to s tebou myslej dobře. Je to tvůj život, tvoje zdraví, tvoje odhodlání. Vím, že je to krutý. Bohužel je to tak. Když máš štěstí, tak tě podpoří. Na druhou stranu, když to nevzdáš, a nenecháš se zlomit, stane se časem zázrak. Přestanou být kreténi a začnou se zajímat, jak to děláš. Ne vždycky a ne všichni, pochopitelně. Je super mít parťáka, ale připrav se, že na začátku na to budeš sám. Jestli ne, máš z půlky vyhráno. Ono se to týká i kolegů v práci. Zvlášť když si doteď s nima chodil po práci na jedno. Připrav se na to, že se staneš terčem posměšků. Opět k tomu nemám jinou radu, než na to z vysoka srát. Ona totiž každá taková zásadní změna sebou přináší jak negativní, tak i ty pozitivní věci. Těch je naštěstí víc. Možná si teď budeš myslet, že mluvím z cesty a jsem zase od věci, ale může se ti stát, že si kvůli tomuhle nakonec uvědomíš, jakejma lidma se obklopuješ a přestane se ti to líbit. Možná odstřihneš ze svýho života debily. Možná se ti i s tak nesouvisející věci jako je starost o vlastní zdraví změněj priority. Netvrdím, že to není i věkem. Od chvíle, co jsem se začal starat hlavně sám o sebe, nemám problém zahodit „přátelství“, který v podstatě žilo jen díky vzpomínkám. Teď asi netušíš, o čem je řeč. Ale vzpomeneš si, až ta chvíle nastane. Tady se totiž začne oddělovat zrno od plev. Zkrátka, sociální tlaky jsou voser. Překvapivě to nebude boj s hladem, ale právě boj s okolím. Nenech se zviklat. Zpátky k jádru pudla. Máš před sebou šestnáct hodin půstu. Tohle si dobře zapiš za uši. Nebudu chodit do detailů, proč to tak je, ale jsem si naprosto jistej, že si to časem zjistíš sám. Začne tě to totiž zajímat. Přesně v tuhle chvíli začínáš vítězit. Takže do dalšího okna si nedáš nic. Prostě nic. Dovolená je pouze voda, do který můžeš vymačkat citron. Ta voda může bejt klidně s bublinkama. Ale bez příchutě! Ten citron musí bejt real, ne nějaká chemicky upravená brzdovka v lahvičce z Tesca. Další velice důležitá věc. Žádná žvejkačka! Je sice bez cukru, ale obsahuje jiný chemický sajrajty, který ti spolehlivě vystřelí inzulín nahoru. To nechceš. Voda, nic jinýho než voda. V případě nouze si dej klidně to kafe, ale tím si zase narušíš spánek, takže spíš nedoporučuju. V tomhle šestnáctihodinovým okně, respektive po těch šestnácti hodinách se začnou dít v těle věci, který nechceš přerušit jedním jediným blbým soustem čehokoliv. To si uvědom! Na začátku budeš dokola otevírat dveře od lednice a čumět do ní. Klidně si tam napiš, že nesmíš, prostě nesmíš, protože jedním plátkem libový šunky to celý denní snažení zahazuješ. Kromě tvýho okolí ti bude pod nohy taky házet klacky vlastní mozek. Jak to myslím? Budeš sám sebe přesvědčovat a možná se ti to i párkrát stane, že se ukecáš. Prostě si ten jeden malej chleba se sýrem dáš. Jenže to celodenní utrpení – minimálně na začátku to bude utrpení, právě v tomhle okamžiku odešlo do věčnejch lovišť.

To je dost tvrdé.

Nikdo netvrdí, že je to procházka růžovým sadem. Budeš nějakou chvíli osina v zadku pro okolí, ale to časem taky zmizí. Tvoje věčná nasranost se postupem času změní v pozitivní energii. Začne ti to líp myslet, nebudeš se už tolik vytáčet kvůli každý píčovině. V tvý hlavě se začnou dít změny, který si velice brzy začneš uvědomovat.

Za jak dlouho?

Ach jo (usměje se). Dobře, tak měsíc až dva. Spíš dva. To není moc. Tak dlouho maj fakani letní prázdniny. Po dvou měsících ti začne bejt oblečení volnější. No a tady bacha! Myslíš si, že máš vyhráno. Nemáš, ale seš na dobrý cestě k velký změně. Ty si z toho nežraní musíš vypěstovat návyk. To trvá asi tak půl roku, někomu klidně rok. Ale po půl roce tu změnu mentálu poznáš sám. Po těch prvních dvou měsících bych začal protahovat interval mezi dobou jídla a půstu. Zkus ho protáhnout, jak to cejtíš, třeba po půl hodině tejdně, až se dostaneš na interval 20-4. To znamená, jen čtyři hodiny denně jíš. Ale jen dvě jídla během těch čtyř hodin. Dej si něco jako obědo-snídani a pak si to nech slehnout a půl hodiny před koncem časovýho okna si dej něco lehčího. Klidně ten chleba s máslem a trochou šunky. Nebo cézar salát, třeba i tuňáka, i když ten je docela těžkej na vytrávení. Zjistíš časem sám, co ti sedne víc. Šest knedlíků se svíčkovou je ale blbost. Jako můžeš, ale tohle fajn pošušňáníčko bude tvý tělo vstřebávat o dost dýl. Když už takhle zhřešíš k večeru, dej si další den jen jedno jídlo a už jen fakt lehký. Něco za něco. Udělej sám se sebou dohodu. Příště si určitě rozmyslíš, dávat tak těžkej kalibr na konec směny (směje se nahlas).

Co jíš ty?

Hele, já asi nejsem dobrej příklad. Vlastně možná jo, protože i s tak jednotvárnou stravou, jakou mám, jsem vlastně v pohodě. Mentálně i fyzicky. Jím hlavně vejce. Mám štěstí, že je mám fakt rád. Navíc jsou super potravina. Takže hlavně vajíčka. Čtyři denně. Teď už asi půl roku vaječnou omeletu se šunkou, nakládanou okurkou, paprikou, hořčicí a s pálivou sladko-kyselou asijskou omáčkou. Jo, je v tom cukr, ale jsem už na tom po roce a něco tak, že ten cukr v pokrmu nemusím řešit. Ne, nevadí mi ta jednotvárnost. Jeden čas jsem vajíčka měl jako volský oka, nebo míchaný. Těch si dám klidně pět. Teď už ne každej den, dvakrát do tejdne mám v práci normální oběd. Normální ve smyslu, že si nedám tučný jídlo, protože bych měl gastrodemenci a jelikož makám hlavně hlavou, nebylo by to dobrý pro mý pracovní výkony. Navíc mi už tučný smažený jídla nedělaj dobře po těle. Dokonce už na ně nemám ani chuť a dělá se mi z nich šoufl, jen se na ně podívám. K tomu obědu si dám i malej zákusek a někdy to završím i točenou zmrzkou. V takovým případě si dám jako poslední jídlo obloženou bagetu. Jo, bílou s kuřecím masem a hořčičným dresingem. Nezdravý a nedietní jídlo, který ti asi každej výživovej poradce spíš nedoporučí. Ale jak říkám, je to dvakrát do tejdne. Udělal jsem si z toho něco jako rituál. Jsem v práci, je to moje poslední jídlo dne a vychutnám si to. Takže asi tak.

A co na to cholesterol?

A co jako? Že ho mám nejspíš vyšší, když jím tolik vyjec? Za á, není cholesterol jako cholesterol, hlavně se pořád páni vědci nemůžou střídavě shodnout, jestli je dobrej nebo špatnej. Lidi je jedli od nepaměti, tedy ne úplně, jelikož vajíčka byly vlastně docela drahý a vzácný, ale to sem nepatří. Za bé, věřím tomu, neb o tom mluvili na jůtubu (směje se), že kvalitní vajíčka z volnýho chovu jsou mnohem bohatší na kvalitní, to je důležitý – kvalitní, proteiny a bílkoviny. Takže si je objednávám přímo z farmy. Je v tom rozdíl i chuťově. V bábovce to asi nepoznáš, ale v konzistenci a vůni už jo. Barvu neřeš, ta ti neřekne – vzhledem k tomu, že víš hovno, čím ty slepice krměj, zhola nic. Jinak pochváleny budiž slepice. Myslím to vážně (nasadí seriózní výraz).

Teď mě napadá, cvičíš do toho?

Dobrej point (zvedne prst). Ne! Teda teď už jo, ale pokud začínáš s přerušovaným půstem, rozhodně necvič!

Vážně? Jeden by řekl, že je to základ.

Ne, není a na tom trvám. Je to jednoduchý. Máš nadváhu, bojuješ s hladem, pořád myslíš na žrádlo a chceš do toho cvičit? To nedáš. Mentálně a už vůbec ne fyzicky. Selžeš. Možná to zvládne jeden z tisíce. Hele, přerušovanej půst je hodně, ale hodně velká změna režimu a není dobrý si to ještě víc znechutit. Hýbat se ale musíš. Ať jsi na půstu nebo ne. Takže choď. Prostě si vypěstuj další návyk, pokud možno nenásilně. Chůze je člověku přirozená. Pokud jsi fakt hodně obézní, cvičením si jen ublížíš. Nesmíš cvičit. Jestli ti chůze nedělá větší problémy, tak nachoď každý den, kolik zvládneš. Neběhej!

Kolik?

Zase ty čísla, ach jo. Dobře, pět kilometrů. Stačí? Nejezdi výtahem. Choď po schodech. Jestli na konci výstupu uvidíš bílý světlo, nechoď do něj (směje se). Vydejchej se a pokračuj v krasojízdě. Choď co nejvíc. Jestli nemáš čas, což jsou jen kecy, vystup o dvě zastávky dřív. Zpátky z práce to samý, najdi si úsek, kterým můžeš jít po svých. Postupně zvyšuj tempo a dýlku chůze. Na začátku si užívej samotu, buď se svýma myšlenkama, nasaď sluchátka, prostě co ti vyhovuje. Zkrátka choď každej den. Že venku prší? Máš snad deštník? Ne? Tak si ho kup. Stojí kilo. Na to máš. Že je tam kosa jak v Charkově na nádraží? Tak si vezmi mikinu nebo teplou bundu. Jo, chce to pohodlný boty. Běžecký botky z Lidlu za pětikilo ti stačej, nemusíš flexit hned v najkách. V zimě to chce suchý a teplý obutí. Hlavně pohodlný, nechceš mít puchejře hned na začátku.  Tady bych doporučil pořídit si nějaký chytrý hodinky, klidně obyčejný za pár stovek, co uměj měřit aspoň vzdálenost a který tě budou motivovat k delším výkonům. Nastav si v hlavě nějaký minimum, který se zavážeš splnit každej den. Pět kilometrů je jako prd. To nachodíš i když nechceš. Můžeš to časem zvýšit klidně na deset, ale na začátku si dej spíš realistickej cíl. Každou hodinu choď aspoň minutu. Aspoň desetkrát za den. To je těžší než těch pět kiláků, jen tak mimochodem. Nastav si upozornění, pokud to tvý hodinky neuměj sami. Udělej z toho další návyk. Tady zase mírně odbočím. Budeme se bavit až o pozdější době, jo? Když budeš dodržovat přerušovanej půst, začneš shazovat kila. Což je vlastně tvůj cíl. To je super. Bohužel, začneš ztrácet i svaly. Někdo míň, někdo víc, ale stane se to a je to v pořádku. Tím se teď netrap. Protože druhá fáze tvý proměny je zase je nabrat. Ale nemůžeš hubnout a do toho nabírat svalovou hmotu. Jasně, taky to jde, ale pokud nemáš za sebou nějakou sportovní historii, tak natuty shoříš jako papír. Ještě se na ty svaly vyser. Až budeš mít za sebou rok půstu, když už jsme u těch čísel, budeš pravděpodobně blízko svý cílový váhy. Pětadvacet kilo za rok se dá levou zadní. Pokud máš padesát kilo navíc, tak to budou nejspíš roky dva. Spíš roku a půl. Teprve potom, až si zvykneš na novej životní styl, což tohle je novej životní styl, teprve potom se můžeš vracet do formy nebo si vybudovat lepší. Tohle si taky zapiš za uši. Necvič. Rozumím důvodům, proč to každej chce hned a rychle. Ideálně díky nějakýmu supr čupr doplňku stravy. To je cesta do pekel. Možná to chvíli bude fungovat, ale jo-jo efekt máš zaručenej. Nechtěj všechno hned, dej tomu čas a dělej to v klidu a nenásilně. Ale furt. Už jsem to zmínil, vyžrat se ti taky trvalo roky. Nechtěj zázrak na počkání. Já vím, že to jsou v očích lidí, kteří si tím neprošli, jen takový kecy, ale ty si musíš nejdřív zvyknout na celoživotní změnu. Možná to teď zní hrozně, ale tobě to po pár měsících bude připadat přirozený a tenhle styl si vezmeš za svůj a budeš se jím řídit sám od sebe. Nepotřebuješ výživovýho poradce, na začátku ti můžou pomoct kalorický tabulky, ale ber je jen orientačně, abys věděl, který jídlo je špatný, hlavně z pohledu cukru. Tuky paradoxně až tak moc řešit nemusíš. Začni se zajímat o zdravou výživu, na YouTube je toho mraky. Pokud umíš anglicky aspoň trochu, můžu ti dát odkaz, kterej najdeš na konci tohodle sáhodlouhýho povídání. Hodně ti to otevře oči. Protože ty sám nebo sama se o to začneš zajímat. Až za sebou budeš mít pár měsíců přerušovanýho půstu, jednou dvakrát do měsíce si střihni plnej půst. Já si občas dám 48 až 64 hodin úplně bez jídla, jen s čistou vodou. Ale jak říkám, tohle až pozdějc. Na začátku se ti to bude zdát jako šílenost, budeš mít pocit, že se to nedá vydržet. Dá, a kupodivu velice dobře. Paradoxně nebudeš mít hlad, nebo jen trošku, ale budeš se spíš cítit nabitej energií. To ale předbíhám. Nejtěžší je začít. Můžeš si říct, že když začneš hned teď, za rok budeš úplně někde jinde. Fyzicky, ale hlavně mentálně. Co to znamená, pochopíš, až si tím projdeš. Tohle je zkušenost, která je nepřenositelná. To musíš zažít. A vsadím boty, že zažiješ.

To zní až příliš dobře, aby to byla pravda.

Je a věř nebo nevěř, je mi to jedno. Já nemusím nikoho přesvědčovat. Je to jen na tobě. Měl bych zmínit i negativní stránku věci. Kromě toho, že se ti rozjasní v hlavě, ať to zní blbě jak chce, ušetříš mraky peněz za jídlo a pití – pokud holduješ alkoholu, pak obzvlášť, na druhou stranu jich hodně utratíš za nový oblečení. Protože si najednou uvědomíš, že na sebe můžeš nahodit i hezký hadry, který pochopitelně vypadaj dobře jen na těch, co nejsou vypasený. Tím pádem se nejspíš začneš mít víc rád, což se nakonec může odrazit v tvý kariéře, ať už děláš cokoliv.  I kdybys jen točil volantem. Jak by řekl jeden populární českej YouTuber, přináší to benefity a dává to smysl. Možná se dokonce začneš vzdělávat, a je úplně fuk, jestli se cítíš jako geront, nebo tak teď i vypadáš. Postupem času ti zmizí ovar z ksichtu, ruce a kotníky nebudeš mít oteklý jak prase, budeš se moct obout bez toho, abys u toho omdlíval z nedostatku kyslíku a zvýší se ti chuť na sex. Už ti ten život zkrátka nebude připadat tak hnusnej a nudnej. A i kdyby ne, děláš to pro sebe a pro svý zdraví. Budu se zase opakovat. Všechno souvisí se vším, všechno je navzájem nějak propojený, i když to právě teď nevidíš. Jdi do toho, stojí to za to. Ty nemusíš dokazovat něco svýmu okolí, tvým okolí je to totiž úplně u prdele. Nemusíš se porovnávat s někým jiným, jdi si svojí cestou a svým tempem, ale prostě se sebou něco udělej. Děláš to kvůli sobě, ne kvůli jinýmu. Na začátku to musí být tvoje rozhodnutí. Jasně, můžou tam bejt okolní vlivy, který tě k tomu tlačej, ale vždycky to musí bejt tvoje vlastní rozhodnutí. Je to tak banální, tak neskutečně vševysvětlující. Srovnej si to v hlavě, jestli chceš se sebou něco udělat. Ty sám. Teď mi nejspíš vůbec nerozumíš, nechápeš význam tak jednoduchý věty. Pochopíš, až dojdeš nakonec cesty, která mimochodem nikdy nekončí. Ježíš, teď zním jak kazatel a trochu jsem se do toho zamotal. Prostě pochopíš, jak jsem to myslel.

Můžeš to tedy nějak bodově shrnout?

Jasně. Za prvý vysaď cukr, kafe s mlíkem a alkohol. Hned! Chuť na sladký můžeš zahnat oříšky. Neslany a nepražený, v Lidlu mají docela dobrý směsi za pár pětek. Buráky ne. Nesmíš jich sníst moc, na začátku fakt jen hrstku denně, jinak nebudeš shazovat, což je demotivující. Tuk řešit sice nemusíš, ale pokud budeš mít příjem 200 % denní dávky, nehneš se z miísta. Takže ho řešit musíš, ale zase to není nutný přehánět. Čím míň tuku v žrádle, tím rychlejc půjdou kila dolů. Jasný jako facka.

Pořiď si chytrou váhu a važ se každý ráno po vys… vyprázdnění. Než se zvážíš, nic nepij. Jdi na váhu do naha. Na začátku budeš mít totiž dobrej pocit z každýho gramu dole, tak proto. Je to taková obezlička. Cokoliv povzbudí to nevzdat, je dobrý. Minimálně na začátku. Zároveň totiž poznáš, který jídlo má na tebe, respektive na váhu, vliv. Měl jsem včera víc oříšků, nebo sejra? Aha, tak proto mi vyskočil tuk o půl procenta, nebo dokonce o celej! Ono je to dobrý vědět, protože tohle je fakt individuální. Hele, já měl včera celou pizzu a mám půl kila nahoře? Sakra! Včera jsem si dal ale jen tři malý plátky a váhu mám stejnou, nebo dokonce menší, protože jsem se víc hejbal a nachodil deset kiláků? No jasně! Chápeš? Líp tak poznáš, jak reaguje tvoje tělo na to, cos měl včera k jídlu. Tu váhu nekupuj mimořádně v Lidlu, jelikož stojí za hovno. Funguje dobře jen do dalšího updatu operačního systému tvýho telefonu. Vlastní zkušenost. Kup něco trochu kvalitního, za tři tácy se dá sehnat i něco lepšího na Alze. Googli si recenze. Nemusí stát osm tisíc, fakt ne. Čím víc hodnot ti dokáže změřit, tím líp, protože nechceš sledovat jen váhu. Pozdějc tě začne zajímat, jak se hýbe tvůj podkožní a viscerální tuk a další věci. Takže važ se denně a neměj depku, že to občas poskočí i směrem nahoru. To je normální. Nicméně v delším časovým horizontu půjde křivka bezpečně dolů.

Za druhý, necvič, ale hejbej se. Každej den. Když občas vynecháš, asi se to neposere, ale snaž se, aby takovejch dní bylo v měsíci co nejmíň. Schody jsou kámoš. Eskalátor a výtah ne. Pokud můžeš, mazej po svejch. Na co máš asi tak nohy, hm? Deset pater denně je super cool. Divný, ale nejspíš tě začne bavit vyklusat je po dvou. Svižně a jako laňka (kření se).

Za třetí, doba jídla. Na začátku si nastav plán 16–8 (hodin nejím – hodin jím) a pak pomalu, ale jistě zvyšuj interval. Ideální je dostat se na poměr 23–1, ale to není pro každýho, hlavně spíš pro toho, kdo jede v přerušovaným půstu víc jak rok. Výsledku dosáhneš i tak s poměrem 16–8. Těch šestnáct hodin je minimum, jinak to shazování kil bohužel moc nefunguje. Vygoggli si proč a co se děje v těle po víc jak šestnácti hodinách bez jídla. Začne něco, čemu se říká ketóza (zjednodušuju). Z vlastní zkušenosti vím, že ideální je spíš poměr 18–6. I ty dvě hodiny navíc jsou znát. Během času bez jídla nejez nic. Nic. Dáš si blbej kousíček masa? Kousisíček? To je, jako restartovat počítač během nějakýho složitýho výpočtu. Ketóza v tahu a tělo začne s procesem od znova a to nechceš. I ta blbá žvejkačka stačí, tak na to. Jo, bude ti nejspíš taky smrdět z huby, tak si to hlídej. Stačí si sem tam vypláchnout hubu ústní vodou. Kup si v déemku takovou tu cestovní a nos ji u sebe, pokud se pohybuješ v kolektivu. Smradihubovi nebo smradihubce se z pochopitelných důvodů kolegové vyhejbaj, stejně jako těm, co neznaj deodorant a potí se jak vrata od chlíva. Ten svěží odér mrtvoly je normální a časem tě přejde. Mimochodem, teď nepopisuju keto-dietu, zjednodušuju, prostě chci abys pochopil nebo pochopila, že je dobrý vydržet co nejdýl bez jídla a nechat pracovat tělo. Ideálně, když se to děje i během spánku. Protože je fajn, když ten pocit hladu zaspíš. A že bude na začátku fakt citelnej. Když máš dojem, že neusneš, protože ti sakra kručí v břiše, tak to do prdele vydrž. Další den to bude lepší. Nebo ten příští. Nebo hned ten další. Vydrž, přejde to! První dva tři měsíce ti bude kručet v břiše, i když nebudeš mít hlad. Okolí si zvykne a ty taky. Po pár měsících tréninku zkus vydržet aspoň jeden cyklus plnej půst. Prostě vynech celej jeden interval, což je v průměru podle nastavení, jaký máš, nějakých 34 až 36 hodin. Nejspíš tě překvapí, že nebudeš mít po probuzení vůbec hlad. Dokonce budeš mít i hodně energie. K tomu se ale musíš nejdřív propracovat. Nicméně, není nutný držet plnej půst vůbec, ale zkus to. Doporučuju nejdřív po šesti měsících.

Ještě mě napadá další věc. Nastavit si tenhle režim nějakou dobu trvá a je to náročný hlavně z pohledu sociálních aktivit. Nicméně, dá se to, když chceš. Jenže pak přijde dovolená. Co s tím? Mám si připlatit za snídani v hotelu? Jasně. Ono se to nezblázní, když jednou za čas začneš jíst dřív. Naštěstí je pravděpodobný, že se budeš víc hejbat. Zkus si dát vydatnou snídani, a pak jen lehkou večeři, nachoď přitom hodně kilometrů (15 dělám na dovolené já) a po sedmý se už zase drž jako obvykle. Hele, i ten Starbucks, kterej ti možná tak chyběl, si klidně dej. Až se vrátíš z dovolený, dáš ty tři kila, který v průměru nabereš, dolů. Za týden a jako prd. Život nemusí bejt jen řehole. Když budeš ale prasit na dovolený jako kokot, tak se pak nediv. Ono je to v tý hlavě díkybohu tak, že i když si dovoluješ, podvědomě se hlídáš a vůbec ti to nevadí, a dokážeš si to užít. A dvě decky vína nebo nějaký to pivko? Taky nevadí. Jsi na dovolený, tak se nemusíš hned sebemrskat, když si dáš přeslazený mlíko s kávovou příchutí. Což mi mimochodem připomíná, začne ti chutnat hořký kafe a víc vody než je v pressu, ti bude připadat jako prznění malejch dětí. Takovej další benefit. Poznáš, co je dobrý kafe. Starbucks je mimochodem humus i bez mlíka. Jak tomu můžou říkat kvalitní káva? Bleeee.

Takže: bez cukru, smaženýho, mlíka a chlastu. Nežer sračky, jako salámy a uzený a drž interval. Choď co nejvíc. Výsledky se dostaví po pár týdnech, maximálně dvou měsících. Tady poznáš, že to funguje, ale ty jedeš dál. Půl rok za tebou a začneš měnit šatník. NEPŘESTÁVEJ. Další půlrok za tebou a ti, co tě dlouho neviděli, tě nepoznávaj. To už jsi jeden z nás (směje se). Šatník máš komplet vyměněnej. Najednou zjistíš, že si skoro na svý váze, ale tu už neřešíš, protože chceš vyměnit ten přebytečněj tuk ve svalstvo. Teď nastává ta chvíle začít cvičit. Teď tě to bude bavit. Ale to už je jinej příběh. Tvůj život se nejspíš začne ubírat jiným, lepším směrem.

Nějaká rada na závěr?

Je jedno, kolik ti je let. Začni teď. Ne za půl roku, ne po prázdninách, ne po Vánocích. Zítra ráno po probuzení. Jestlis to dočetl nebo dočetla až sem, přeju ti hodně štěstí. Drž se, bude to na začátku hardkór, ale ty to dáš! Jo, poděl se pak za pár měsíců v komentáři, jak to dáváš.

Tady je ten slíbenej odkaz: https://www.youtube.com/@DrEricBergDC

Na netu je toho spousta,  určitě něco najdeš sám nebo sama. Jinak, nebylo to lehký rozhodnutí, dát sem ten vyžranej xicht na odiv, ale bez fotek by to nemělo tu správnou váhu 🙂