Kapitola první: Údolí Castillo – pokračování

Tucet pošramocených eg

O měsíc později.

Kinosál přezdívaný Peepshow, byl z poloviny prázdný. Vládní komise pro restrukturalizaci armády složená z deseti senátorů a dvaceti kongresmanů se uvelebila v pohodlných velurových křeslech.

„Jdeme na to, pánové,” řekl generál a rozvalil se. Zjevně ignoroval, že po jeho levici sedí senátorka McKonaheyová.

Světla potemněla a na obřím displeji místo plátna naskočila žlutá mřížka na černém poli rozdělená na dvě poloviny. Vlevo byla síť hustší, čtyři krát tři pole. Vpravo bylo jedno velké. Ta menší zobrazovala pohled bojových kamer týmu Bravo.

„Pane Harrisi, ujměte se toho,” rozkázal generál. Harris vstal a laserovým ukazovátkem přejel přes velké pole vpravo, jehož obraz byl schválně rozmazaný.

„Dámy a pánové, dříve, než začneme, rád bych vás přivítal v prvním kole předváděcích testů C-2, které jak všichni věříme, budou doplňovat americké ozbrojené složky a jednou, a to podotýkám ve vší úctě a s plným respektem, budou schopné nahradit vojenské síly tam, kde je vysoká pravděpodobnost ztrát na lidských životech. Zde vpravo se nám brzy ukáže obraz z kamery jednotky C-2, kterého jsme pro tuto příležitost překřtili na Johnny Alpha. Vlevo vidíte bodykamery týmu Bravo. Jak bylo domluveno, náš Johnny stojí proti přesile. Bravo je složené z členů speciálních jednotek, které si armáda vybrala sama. Bravo mělo týden na to se sladit a my, abychom udělali test zajímavější, rozhodli jsme se Johnnymu znesnadnit situaci.”

Tomáš nadzvedl brýle pro smíšenou realitu a překvapeně se podíval na Harrise, který k němu vyslal uklidňující gesto.

„Bravo dostalo místo lasertagů ostrou munici.”

Sálem to zašumělo.

„Johnny je pochopitelně omezen na nesmrtící techniky a nemá tudíž ani zbraň. Tým Bravo disponuje standardním vybavením. Omezili jsme pouze počet granátů, konkrétně na dva kusy pro každého člena týmu Bravo, dohromady tedy dvacet čtyři 40mm tříštivých kartridží. C-2 je v současné konfiguraci schopný odolat zhruba třiceti zásahům. U termických typů granátů by to bylo méně, nicméně odolnost vůči výbuchu není účelem testu. Náš test se soustřeďuje na schopnost vyhodnocení situace a zvolení nejvhodnější taktiky. Úkolem Johnnyho je porazit lidský tým Bravo v časovém limitu sedmi minut.”

Sálem to zašumělo. Tentokrát o něco víc.

„Jak víte z dokumentace před sebou, mělo to být deset, což je mimochodem znatelně méně než u bostonské konkurence nebo kolegů z Izraele, kteří jsou ve vývoji autonomních bojových jednotek na špici, ale to se dnes, jak my v Lambert Advanced Technology Incorporated věříme, změní. V syntetických testech dosahovaly naše stroje velice dobrých výsledků, takže jsme dobrovolně ztížili test, abychom vám, dámo a pánové, dokázali, že naše dodávka je bezkonkurenční. Vážená komise, test právě začíná.”

Tomáš zakašlal a ukázal na věc podobnou lyžařským brýlím.

„Abych nezapomněl, pokud vám vyhovuje sledovat akci přes hololens, naleznete je v přihrádkách pod deskou. Nedoporučuji však zapínat zpětnou vazbu. Bohužel jsme nestihli odladit sílu odezvy a pro někoho by to mohlo být nepříjemné. Nicméně, pokud vám nevadí nějaký ten šťouchanec, nic nebrání si ji zapnout.”

Několik senátorů si nasadilo brýle. Zpětnou odezvu nezapnul pro jistotu nikdo.

„Ještě jedna věc. Přepínat mezi jednotlivými kamerami můžete dvojitým poklepem na levou plošku nožiček. Johnnyho obraz zvolíte podržením na více než tři vteřiny. Trojitým poklepáním přepnete na pohled z dronu ve výšce 80 stop. Začínáme právě… Teď!”

Na obrazové stěně se objevil obraz příměstské čtvrti poničené válkou.

„To, co vidíte na monitorech či v brýlích, je pohled na cvičiště o rozloze pěti akrů.”

Tomáš nasadil hololens a přepínal obraz mezi jednotlivými kamerami týmu Bravo. Byli na pozicích s taktickou výhodou. Přesně tak, jak byl test nastaven. Světla zhasla a odpočet času se rozeběhl. Tomáš přepnul na pohled z kamery robota.

Dobrých dvacet vteřin se nic nedělo.

Johnny vyčkával na výchozí pozici za rozbořenou zdí. Neustále měnil mód vidění z termo na echolokaci a zpět. Tomáš přizvedl brýle a podíval se na Harrise. Ten pokrčil rameny. Všechny systémy ukazovaly zelenou. Johnny Alpha se neměl k akci.

Harrise začal polévat studený pot. Uběhla nová půlminuta a kinosálem se nesl šepot, který se pomalu měnil v tlumenou diskuzi.

„Vypadá to, že máme…,” zachraptěl Harris. Úplně mu z toho vyschlo v krku. Robot se konečně pohnul. Opustil pozici a postavil se doprostřed silnice posetou krátery.

Bravo spustilo soustřednou palbu.

Sálem to dunělo a řinčelo. Cinkání kovu, jiskření plechu a svist odražených kulek trhal všem přítomným uši. Bylo to nesnesitelné. Harris skočil po ovladači, ale místo toho, aby ubral hlasitost, tak ji omylem zesílil. Aby toho nebylo málo, upustil ovladač, dvířka baterií odletěla a jeden článek se odkutálel do tmy. Harris zaklel, ale přes rachot zbraní ho naštěstí nebylo slyšet.

Johnny se rozhlédl.

Stál klidně, jako by se ho střelba netýkala. Bravo číslo šest na střeše budovy vzdálené asi třicet metrů vystřelilo směrem k robotovi granát. Kinosálem zatřásl výbuch a Johnnyho to odhodilo dobré tři metry. Palba ustala. Harris konečně našel baterii a využil chvíle, aby ji vložil do ovladače a stáhnul hlasitost na přijatelnou úroveň. Podíval se na obrazovku. Ze záběru dronu by se v něm krve nedořezal. Johnny dostal přímý zásah.

Ležel na zemi a nehýbal se.

Data míhající se před Tomášovýma očima v displeji brýlí říkala, jak moc je na tom robot zle. Většina ukazatelů byla v červených hodnotách. Johnny přišel o předloktí na pravé paži. Kdosi v obecenstvu se zasmál. Harris nasadil zdrcený výraz a vrhl na Tomáše zoufalý pohled. První kolo před hlavounama a test skončí fiaskem! Praštil s sebou do křesla a měl co dělat, aby nedal hlavu do dlaní. Dostal strašný vztek a hroznou chuť něco rozkopat. Senátorka vykřikla a Harris se podíval vzhůru na obrazovku. Dron se zaměřil na Johnnyho.

Robot se sbíral z prachu a ukazatele kondice začaly stoupat.

Červené hodnoty přešly z červené na zelenou. Jakmile se postavil, uskočil stranou, ladným obloukem se vyhnul spršce kulek a jako vystřelený šíp vyrazil k nejbližšímu střelci Bravo.

Bravo čtyři bylo v krytu na střeše vpravo od jeho pozice. Johnny skákal přes výklenky a zbytky zábradlí stylem urban parkuru. Byl v tom kus pavoučího muže. Vůbec mu nebylo na obtíž, že má plně funkční pouze jednu paži. Johnnyho pohyby připomínaly tanec. Mělo to ladnost a koordinaci.

Všechno se odehrálo neuvěřitelně rychle.

Bravo čtyři se nestihlo přemístit a zaujmout obranou pozici. Robot doskočil asi metr od něj a odzbrojil ho máchnutím zdravou paží. Současně mu druhým pahýlem zasadil ránu spodem přímo na bradu, a než si Čtyřka ustlala, pažbou vlastní zbraně jí zlomil čelist. Potom udělal otočku, dvěma skoky se ocitl na hraně nízké zídky lemující střechu, udělal stojku na funkční ruce. Jeho prsty se pomocí vysokotlakých přísavek zachytily kraje.  Potom se spustil jako páka opatřená závažím na konci na zabrádlí o podlaží níž, na něm vyrobil ladný obrat a odskočil na vedlejší stěnu, od které se odrazil a přistál na třech údech. Udělal to s lehkostí, jako by měl v končetinách tlumiče. Na rozdíl od modelů C-1 je v nich měl.

Nepostavil se. Zůstal v pokleku čtyři vteřiny. Jako běžec připravený na startu. Zbytek týmu Bravo na něj opět soustředil palbu. Johnny vysunul kolečka skrytá v kolenou a téměř šedesátikilometrovou rychlostí dokličkoval k pozicím Brava šest a pět. Bleskurychle přitom měnil směr. Bylo nemožné ho zasáhnout.

Johnny vyřídil zbytek týmu jako v nějakém béčkovém akčním filmu. Jakmile se k někomu přiblížil, dotyčný letěl vzduchem nebo ho Johnny složil jako pytel brambor.

C-2 zdecimoval tým Bravo za pět minut a čtyřicet pět sekund.

Skóre znělo děsivě. Johnny způsobil dvanáctičlennému týmu Bravo čtyři zlomené čelisti, dva otřesy mozku, z toho jeden těžký, tři zlomené klíční kosti, dohromady osmnáct zlomených žeber, jednu otevřenou zlomeninu holení kosti, tři perforace plic, jednu zástavu srdce, spoustu odřenin, a co bylo asi nejhorší, dvanáct těžce pošramocených eg. Sám měl tři průstřely pláště bez vlivu na funkčnost, několik promáčklin, odtržený kus plátování na spodku pravé nohy a utržený pravý loket.

Celkové poškození: 17,34 %
Bojeschopnost C-2: 96 %
Bojeschopnost tým Bravo: 2 %

Johnny se s posledním úderem mechanickou pěstí přesunul na výchozí pozici a vypnul se.  Test skončil.

Senátor Collins nesměle zatleskal. Po něm se přidali další, až se nakonec roztleskal celý sál. Světla se rozsvítila a Harris se postavil. Na tváři měl úsměv. Generál jako jediný netleskal.  Tvářil se zachmuřeně, což Harrise mátlo, ale nedal to na sobě znát.

Cordwood nehýkal radostí z prostého důvodu. Cítil s muži a ženami, kteří dva tisíce mil vzdušnou čarou odsud dostaly řádně na frak. Proti té kovové bestii neměly šanci. Věděl, že se válí v prachu na cvičišti v San Diegu a krvácejí zbytečně, protože si něco uvědomil. Poblahopřál Harrisovi a Tomášovi a pak doprovodil komisi k rautu.

* * *

„Tak jsme to dali,” ulevilo se Harrisovi.
„Jen tak tak. Ten začátek byl divný.”
„Zjistíš mi, co to toho pablba plechovýho napadlo, že se málem nechal rozstřílet na sračky?”
„Udělám diagnostiku, ale potrvá to do zítřejšího odpoledne. Díky restrikcím to musím spočítat ručně, protože mi nedovolí instalovat naše nástroje,” povzdechl si Tomáš, vzal laptop a vložil ho do brašny.
„Teď se na to vykašli. Pojď, půjdeme se tam na chvíli ukázat, já políbím pár kongresmanských prdelí, ty odpovíš na debilní otázky a hned potom vypadneme do města a ožerem se. Souhlasíš?”
„Víš, že nepiju, ale dnes asi udělám výjimku. Lukáše nám pustili z nemocnice.”
„Cože? Jak to? Já myslel, že měl dětskou žloutenku. Co mu bylo? Jestli můžu vědět?”
„Nějaké komplikace, ale bude v pořádku. Nechtěl jsem o tom mluvit.”
„Jasně, to chápu. Zapijeme dnešní úspěch a jeho zdraví. Všechno je to na mně!”

KONEC UKÁZKY
Text neprošel korekcí ani redakční úpravou.

Jak se vám líbila?